Na Hrádku
Žůva, ráno jsme vyrazili celkem pozdě. Teda já byl vzhůru už o půl sedmé, jenže Eví s Péťou to strašně trvá. Eví se pořád kroutí v koupelně. Teda já nevím, co tam pořád dělá. To já jsem z koupelny raz dva. Strašně u toho vrčí a pak nadává, že ty vlasy zas trčí úplně na druhou stranu, než je potřeba. No takhle je to straaaaaaaaaaaaaaaašně dlouho a pak stejně řekne, že to lepší už nebude a že si stejně vezme klobouk. Péťa ten si zas dělá hamání a mě stejně nedá, že by se mi po tom udělalo špatně. Že jemu se tak někdy udělalo špatně.
Ale vyjeli jsme. Jenže jsme se zas hned vrátili, protože Eví zapomněla vodítko. Teda já už jsem velkej a vodítko vlastně už vůbec nepotřebuju, ale vrátit jsme se stejně museli.
A pak jsme jeli a jeli, ale ono bylo moc priiiima počasí, tak jsem koukal z okna. A dokonce mi i mávaly děti, no to byla bžunda. Ale já mávat nemohl, páč okýnkem neprostrčím tlapku. Kupodivu jsem vůbec neusnul, jak je mým dobrým zvykem.
Když jsme dojeli na místo, tak jsem zjistil, že to tam vůbec neznám a musel jsem jít všechno prozkoumat. Normálně, oni tam měli trávník a vůbec v něm neměli žádnou díru od myšek. Tak mě napadlo, že bych se tam po nějaké myšce podíval, ale Eví se tak tvářila, jako že to není moc dobrý nápad, tak jsem toho radši nechal. No říkala, že by z toho asi golfisti neměli radost. A pak mi taky říkala, že nesmím sežrat žádný míček. A Péťa říkal, že jestli nějaký sežeru, že si ho zaplatím:-) To jsou srandisti.
No jo, trochu humoru na začátek.-) Potom už jsme se šli projít. Nejdřív do parku a potom už jsme byli dočista v lese. Ale v úplně jiném lese, než jaký máme u nás. V tomhle lese byl samý buk a na zemi nebylo žádné jehličí, jen samé listí. Lidi to byla nádhera! V tom se běhalo. A leželo. A čuchalo.
Ukázal bych Vám nějaké fotky, jenže Eví udělala jen pár fotek a pak jí došly baterky.
No já se z ní picnu. A ještě jsem jí říkal, že se určitě budeme fotit. Jenže to bych si moh hubu uštěkat!
Tak jsme se jan tak procházeli a běhali. Normálně, škoda, že došly ty pitomý baterky, protože já jsem dostal žízeň. Eví mě sice nabízela vodu v dlaních, ale to není ono. A jediná louže byl rybník. Tak jsem si smočil tlapky. To já normálně nedělám. Jenže u břehu byl žabinec a taky bylo teplo. Tak jsem se potom vyválel v jehličí a listí a hlíně. A pak, abych co nejrychleji uschnul, jsem si dával závody kolem stromů. Eví se divila, že jsem žádný neporazil. Jo a taky jsem potkal veverku, ale ona se se mnou vůbec nechtěla kamarádit a utekla mi na strom, jenže já nejsem žádná opice, abych šplhal po stromech, tak jsem ji nechal jít.
Po cestě jsme potkali pejska a několik cyklistů. Byla tam spousta jiných zajímavých věcí, tak jsem si jich moc nevšímal, i když doma by se mi obojí líbilo:-) Potkali jsme i perníkovou chaloupku. Sice teda nevím, co to je, ale Péťa se rozplýval, že je to jak v pohádce. Byla to moc dlouhá procházka. Došli jsme zpátky na Hrádek. Cestou jsme ještě potkali pana Svěráka.
Na Hrádku jsme koupili baterky do foťáku, takže přece jenom nějaké fotky máme. Měli tam i malou kašnu s rybkama, do které jsem strčil čumáček a skoro jsem celou kašnu vypil. Jenže tam byly ty rybky, tak jsem jim tam musel nějakou vodu nechat:-)
Z Hrádku jsme vyrazili po takové cestičce mezi poli do Pardubic. Nemohl jsem ani spinkat. Už na Hrádku mi Eví setřásla klíště a po cestě sebrala ještě další dvě. Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuj. Jsou to potvory. A to jsem, prosím, nastříkaný proti klíšťatům!
A Pardubice znám, tam jsem jezdil s Eví do práce:-)) Ale do hospody na oběd mě nikdy nevzala:-( Ale teď jsme šli na zahrádku jedné restaurace. Jenže tam bylo strašné teplo, tak jsme šli dovnitř. A pustili tam i mě, protože jsem děsně hodný a vůbec nezlobím:-) Dadnul jsem si tam na koberec a pěkně spinkal. Když jsme odcházeli, Péťa mi říká: Pojď prcku. A ta slečna, která nám nosila misku s vodou a jídlo, málem spadla pod stůl, jak se smála.
No a pak už jsme jeli navštívit Eví kamarádku a pak už jsme jeli domů. Bylo to moc priiiiiima, někdy to zase musíme zopakovat.
