Zrzounek Fredýsek

Musím si postěžovat. Včera se Eví zase věnovala víc zelenině než mně. Normálně, ani na procházku mě nevzala. Sice teda na zahradě postavila slalom, takže jsme trénovali a mohl jsem dědovi Rudovi ukázat, že nejsem žádný béčko a kromě toho, že mu lezu pořád na záda, umím i něco jiného. No jo jenže to bylo fšechno!!!? Fuj! Hanba jí! Vzala si tu divnou věc, co se strkádo země a pak z ní létají drny, myslím, že rejč tomu říkají, a šla hrabat. Ale když já přemistuju trávu, to jsem hajzlík do guláše. Tudle, aby se Eví nemusela dřít, tak jsem jí vytáhl jiřiny. Už vím, jak se to jmenuje, páč jsem jí to každý den vytáhl a ona odpoledne, když se vrátila z práce, hubovala, že to jsou její jiřiny a né moje, však si je taky může strčit třeba za klobouk, a že si mám vzít na hraní něco jiného. Jenže já si nehrál, já pracoval. Kdybych si hrál, tak z těch jiřin nic nezbylo:-) Ale ono je to stejně fuk, páč se k nám nastěhovali slimáci a všechno jí to sežrali. Aspoň něco není na mě.

No a tak Eví teda radši dělala díry pro tu svoji zeleninu a vůbec si se mnou nehrála. A tak jsem aspoň úplně nenápadně chodil a vždycky ji kousnul do nohy nebo do zadku. To jste měli vidět tu honičku. o Eví v pantoflích fakt moc rychlá není, takže jsem jí vždycky utekl.

Málem bych byl teda fakt naštvanej. Ale ona se na nás přišla podívat ohařka Ernie s paničkou. Jůůůůůůůůů, tuhle holku jsem už neviděl straaaaaaaaaaaašně dlouho. Ona Ernie totiž utíkala přes plot, tak dostala elektrický ohradník. No jo, ale já to nevěděl a šel jsem si s ní přes plot popovídat. To byla pecka. Auvajs, auvajs. No jo, jenže teď přišla ona k nám a my žádný ohradník nemáme:-) Běhali jsme a běhali a pak se taky pusinkovali a pak jsme si museli trošku odpočinout. Ale jenom na chvilku...