Jak mě fotili nožičky
Tak mě vyfotili nožičky, ale řeknu Vám, nic moc to nebylo.
Protože jsem měl dva roky po sobě nemocné nožičky, nechala mě Eví vyfotit. Jeli jsme k panu veterináři a zrovna tam byl náš oblíbený pan doktor Karban. Píchli mi nějakou včeličku, vůbec to nebolelo. Jenže za chvilku jsem měl strááááááááááááášně těžké oči i hlavu, tak jsem si ji musel položit. Nožičky se mi nějak podivně rozjíděly. Ale Eví tam byla se mnou a hladila mě, tak jsem si teda lehnul, i když normálně bych si na linoleum NIKDY dobrovolně nelehnul. Asi jssem byl srandovní, páč se Eví strašně smála. Celou dobu mě hladila po hlavě a říkala mi, že jsem opilka.
...Pak už si z toho Fredýsek moc nepamtuje. S kamarádem jsme ho položili na rentgenovací stůl. Pan doktor ho přivázal, aby nespadl a kamarád mu držel nožky ve správné poloze. Za chvilku byl Fredýsek zrentgenovaný a museli jsme čekat na výsledky. Pan doktor kouknul na snímky, ukázal mi usazení kostí do kloubů, změřil všechny potřebné úhly a pak to přišlo... Potěšující zpráva: DKK 0/0!
Protože už jsou Fredymu skoro tři roky, kostra ani svalstvo se mu už příliš rozvíjet nebude. Takže máme zdravého pejska, který by neměl mít problémy s klouby.
... Už když mě kamarád Tomáš nesl do auta, otvíral jsem očka, ale vůbec mi to nešlo. Chtělo se mi spinkat. Položili mě do auta a jeli jsme domůůů. Doma mě položili na gaučík, i když Eví říkala, že se to dělat nemá, páč bych mohl spadnout a ublížit si. Jenže já jsem přece velký pes. A nvíc dadat na zemi, po takovém zákroku, to by byl vrchol nevkusu!
Nějak mi nebylo dobře. Když u mě byla Eví, bylo to dobrý, jenže pak šla někam pryč, tak jsem musel za ní. Jenže se mi to všechno motalo. Nejdřív sse mi do cesty postavila zeď, která tam fakt nikdy nebyla a pak mě praštily i dveře, který jsou normálně asi o metr vedle. No hrůza!
Eví mě odvedla zpátky a už se ode mě nehla, Tomáš se musel vyprovodit sám. Celé odpoledne na mě dávala pozor a v noci si mě vzala do postele. Byl to náročný zákrok:-)
