Kolo
Eví je divná. Pořád chodila po dvou, ale teď si k tomu pořídila
ještě dvě obruče s trubkou. A je trošku rychlejší. Ale fakt jen trošku.
Malinko. Na mě nemá:-)
Vždycky, když si tuhle divnou věc vezme. Jdu s ní. Nejdřív jsem
tu divnou věc chtěl kousnout, ale ono se to nedalo a pořád se to točilo, tak
jsem aspoň tahal Eví za nohu, ať z toho sleze a chodí zase po dvou, aby mě
mohla honit. Jenže ona se nenechala, řekla mi fuj a utekla mi. Ale jen na
chvilku. Hned jsem ji dohonil a běžel s ní. Ono je to docela sranda, protože
teď můžu běhat a nemusím ji pořád někde shánět.
Ale zase úplně jednoduchý to taky nebylo. Páč už dlouho chodím
cvičit, tak vím, že musím chodit Eví u levé nohy. Jenže když jede Eví na tom
kole, nebo co to je, tak musím aspoň po silnici, kde jezdí auta, běhat u pravé
nohy. Oni lidi to mají tak divně zařízené, že když jdou, tak jdou po levé
straně silnice, a když jedou, tak jedou po pravé straně, a pejsek vždycky chodí
blíž ke kraji silnice, aby ho člověk mohl líp chránit:-)
No a tak teď na procházky jezdíme. Naposledy jsme takhle objeli
celou Solnici. Jeli jsme po polních cestách a po louce a potkali jsme srnku.
Chtěl jsem si s ní hrát, ale Eví mě zavolala, že srnky honit nesmím, že si
musím počkat na Agátu, tak jsem teda srnku nechal být. Ale byla to pěkná holka.
Já je mám rád, protože jsou velký a zrzavý:-)) Nakonec jsme museli jet ještě
kousek po silnici, protože najednou ta polňačka skončila a nám se zpátky
nechtělo. Běželi jsme kolem koželužny a tří lipek až k byzhradecké silnici a
dál až k lesu, pak jsme se zatočili a skončili až na té cestě do Byzhradce. Tam
mi Eví připla vodítko a řekla: teď nebo nikdy:-) Ona si myslela, že se zas
zamotám do kola, jako když jsme to zkoušeli poprvé. Ale já překvapil. Ťapkal
jsem si to pěkně vedle kola, po pravé straně:-) Odtamtud jsme doběhli až ke
kuželně, kde mi Eví vodítko zase odepla a běželi jsme zpátky ke třem lipkám a
ke koželužně. Tam Eví slezla z kola a já si mohl všechno pořádně očuchat:-))